pokemongo

Vzestup a pád: Pokémon Go

U mnohých z nás při vzpomínce na seriál Pokémon následuje nostalgické povzdechnutí. Když se pak objevily naše milované potvůrky ve hře Pokémon Go a propukla doslova davová psychóza, s radostí jsme se přidali. Co ale tak zaujalo mladší generace, které tento seriál v době vysílání tehdy v roce 2001 ještě ani nezažily? Byla to jen touha přidat se k většině, nebo měla samotná hra opravdu něco do sebe, něco více než jen obyčejnou nostalgii? A co způsobilo brzký pád této svým způsobem inovativní mobilní aplikace?

V první řadě musím zmínit nový a neotřelý způsob hry, který je označován termínem rozšířená (augmentovaná) realita. Donutila vytáhnout paty z domu i ty největší lenivce, a to s úsměvem na tváři a třesoucí se nedočkavostí, kterého že pokémona dnes asi chytí. Myslím, že v budoucnu toho ještě o rozšířené realitě mnohé uslyšíme, Pokémon Go byl jen jeden z prvních úspěšných projektů, kterému se dostalo pozornosti. Zda-li byl opravdu úspěšný, nechám zhodnotit vás.

Dřívější počin firmičky Niantic zvaný Ingress nesklidil tak velký úspěch (vytváření „trojúhelníčků“ pro jeden ze dvou týmů propojením tří reálných staveb je samo o sobě „o ničem“, i když má hra svou komunitu). Vytvořil ale pevný základ pro vznik Pokémon Go,  byly přidány RPG prvky tolik esenciální pro zájem hráčů, mikrotransakce a samotní pokémoni, ingredience s notnou dávkou již zmiňované nostalgie.

Pokémag
Časopis Pokémag vznikl jako reakce na Pokémon Go

Vypuklo celosvětové šílenství, které Niantic čítající jen desítky zaměstnanců naprosto nečekal. Hráči si začali stěžovat na nedostatek možností ve hře, nedomyšlení postupu a odměn při vyšších levelech a nefungující „tracking“ pokémonů. To, že nešlo vysledovat, kde pokémoni zrovna jsou, sice dočasně vyřešilo několik externích map, což neuniklo pánům z Nianticu a tuto „berličku pro hráče“ zatrhli. Strhla se vlna odporu a nespokojenosti – jaká je to přece zábava, nalézat pokémony jen náhodně při nemožnosti konkrétního vysněného Pikaču vysledovat? Tvůrci tedy selhali ve sledování feedbacku a tužeb hráčů, což byl ten největší problém.

pokemon-go-no-pokemons
… i takové případy nastaly, a to uprostřed Prahy.

Dalším klopýtnutím se stalo upřednostňování hráčů ve větších městech, kde se pokémoni objevují mnohem častěji s větší diverzitou a je zde také více „zastávek“, tedy reálných staveb označených jako Pokéstop. Tento fakt je naprosto nepochopitelný – pokud by pokémoni existovali, netrávili by čas spíš v přírodě než ve městě? (existují samozřejmě i výjimky typu Magnemite, kteří se zdržují ve městech velmi rádi). Výlety hráčů do přírody by pak dávaly mnohem větší smysl, než chození po městě při vyšší šanci kolize.

Hřebík do pomyslné rakve hře Pokémon Go zasadil patch, který znemožnil všem rootnutým telefonům aplikaci spustit v domnění, že se tak zbaví hackerů. Root telefonu využívají nejčastěji uživatelé Androidu, kteří si chtějí software přizpůsobit svým představám. Rootnutý přístroj si ale můžete zakoupit i bez vašeho svolení, což je běžné zejména u čínských značek (Xiaomi, Huawei), kdy rootnutí dovolí nainstalovat českou lokalizaci, root tedy v žádném případě neznamená, že uživatel je hacker. Znova naprosto nepochopitelný krok, kdy autoři hry dobrovolně přišli o miliony poctivých hráčů a možná pár hackerů, kteří kdyby chtěli, jinou cestu by si jistě našli, vnímám jako spáchání harakiri.

Doufám, že se příští generace her s rozšířenou realitou poučí z chyb Nianticu (který si i přes to, že jeho největší sláva trvala jen dva měsíce, vydělal skrz mikrotransakce obrovskou sumu peněz) a můžeme se tak těšit, co nám budoucnost přinese.

Comments

comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *